Čeští muži si pochvalují změny v přípravě. Krčmářovi fungovalo tělo, Mareček vyměnil lyže

Opatrný optimismus. Tak by se dalo shrnout rozpoložení českých mužů před startem Světového poháru. Na rozdíl od loňska se jim vyhnuly větší zdravotní potíže a pochvalují si i změny v přípravě. Tu měl společně s Michaelem Málkem nově na starosti Ondřej Moravec.

Čeští biatlonisté se shodli na čtyřech největších změnách, které letos pozorovali v přípravě.

1) Intenzivnější tréninky: „Posunuli jsme rychlé tréninky o intenzitu výš. Strávili jsme mnohem víc času na anaerobním prahu, což je oproti intenzitě tři, jak jsme dřív označovali, docela rozdíl v pocitech i laktátu,“ vysvětluje Michal Krčmář. „Víc jsme trénovali i v maximální intenzitě, třeba ve formátu singl mixu.“ Některé rychlé tréninky se také přesunuly na atletický ovál.

2) Víc střelby po zatížení: Čeští muži navazují na základ, který budovali se střeleckým trenérem Mattem Emmonsem. „S Mattem jsme za dva roky odvedli spoustu práce, na které teď můžeme stavět. V přípravě ubylo klidové střelby a víc jsme stříleli po zatížení,“ přibližuje Michal Krčmář. „Některé střelecké tréninky jsme měli opět spojené s holkami, prokládali jsme je různými soutěžemi. Třeba v Anterselvě jsme jeli i singl mixy. Docela mě to bavilo,“ doplňuje Tomáš Mikyska.

3) Nový koncept silové přípravy: Tu měl nově na starosti trenér juniorů Jan Burian. „Silová příprava byla od základu překopaná. Snad kromě rozvoje maximální síly na začátku přípravy bylo všechno jinak,“ popisuje Michal Krčmář. „Cviky se víc přibližovaly lyžařské síle. Zapojovali jsme svaly, které potřebujeme k lyžování,“ všiml si Vítězslav Hornig.

4) Větší důraz na techniku: Český biatlon navázal spolupráci s norským expertem Perem-Øyvindem Torvikem, který strávil s týmem několik dní na soustředěních. „Pracujeme s ním hodně na technice a reálně vidím, že se to zlepšuje. Jsem z toho nadšený,“ říká Jonáš Mareček. „Myslím, že jsme se technicky hodně posunuli,“ souhlasí Jakub Štvrtecký. „Teď to jen musíme přenést do závodů. Věřím, že budeme na lyžích efektivnější a neunavíme se tak rychle.“

A jak konkrétně probíhala příprava z pohledu pětice mužů, kteří začnou Světový pohár v Kontiolahti?

Michal Krčmář: Tělo fungovalo a postupně si zvykalo na změny

Michalu Krčmářovi loni přípravu a pak i samotnou sezónu výrazně narušila virová infekce. „Letos jsem od června absolvoval kompletní přípravu. Odtrénoval jsem všechno, co trenéři napsali. Tělo opět fungovalo,“ těší nejzkušenějšího člena české reprezentace.

„V přípravě zároveň nastaly zásadní změny a já je kousal docela těžce,“ přiznává Bimbo. „V předešlých letech pro mě bylo tréninkové období příjemnější, teď bylo naopak hodně tréninků nepříjemných. Bralo mi to opravdu hodně sil. Tělo si ale na změny postupně zvykalo a od podzimu už jsem se cítil poměrně dobře.“

Radost mu udělal i příchod bývalého parťáka Ondřeje Moravce na pozici trenéra. „Já Ondru nevnímám jako bývalého kolegu z týmu, ale především jako kamaráda. Sedm roků jsme spolu bydleli na pokoji a lidsky si rozumíme. Jsme schopní se bavit naprosto otevřeně o pozitivních i negativních věcech. Dokážeme si dobře rozebrat trénink, jdeme rovnou k věci. A když potřebuju, můžu se s ním pobavit i o soukromých věcech. V tom je pro mě Ondrova přidaná hodnota. Navíc z něj čiší obrovská energie a chuť nám pomoct. Něco nám předat a nastolit věci tak, aby fungovaly.“

Třiatřicetiletý biatlonista má před sebou ještě jeden velký cíl. „Pokud bych měl říct něco, co bych chtěl ještě zažít, tak je to jednoznačně úspěch s mužskou štafetou. Medaile nám utekla několikrát ještě s Jardou, Bouškem a Ondrou. Na olympiádě i na mistrovství světa jsme to měli perfektně rozjeté. Myslím, že je na mě i vidět, jak moc mi na tom záleží,“ usmívá se Michal Krčmář, který před dvěma lety obrečel čtvrté místo na mistrovství světa v Oberhofu.

„Kluci si možná tehdy ani neuvědomovali, jak blízko jsme tomu úspěchu byli a že se něco podobného nemusí dlouho opakovat. Já doufám, že kluci ještě něco takové zažijí, ale vidíme, jak jsou týmy kolem silné. Jsem tu už 12 let a takhle blízko jsme možná ještě nebyli. Hrozně mě to mrzelo, chyběl nám jen kousek,“ vzpomíná Bimbo.

„Cítím teď u kluků takové pouto, které jsem měl s Bouškem, Ondrou a Jardou. Já jsem takový ten starší otec, který se jim snaží pomoct a přispět. Štafetové dny jsou úplně jiné. Cítím v našem týmu souznění, baví nás bojovat jeden za druhého. Zároveň nás to možná i svazuje, ale o to větší šanci dosáhnout na úspěch máme. Necháme tam prostě všechno.“

Jakub Štvrtecký: Teď se mi dařilo, ale nechci nic zakřiknout

Jakub Štvrtecký vstoupí do nové sezóny jako mistr světa v letním biatlonu. Samozřejmě, v estonském Otepää nebyla tak silná konkurenci, ale ve sprintu trenéry potěšil rychlou střelbou za 0+1. Něco podobného teď zopakoval i v důležitém nominačním závodě ve finském Vuokatti.

„Určitě jsme v přípravě stříleli víc po zatížení než loni, ale zajíci se budou počítat až po honu. Nechci nic zakřiknout. Teď se mi celkem dařilo. Hrál jsem si i s nastavením spouště a našel jsem něco, co mi vyhovuje,“ těší biatlonistu z Velkých Karlovic.

„A taky mám novou barvu,“ prozrazuje Kuba další novinku na zbrani. „Je to perleťově modrá. Ta stará byla měděná, takže začala oxidovat a místy vypadala jako Socha Svobody. Říkal jsem si, že už je na čase a pan Valíček opět odvedl krásnou práci. Původně jsem chtěl perleťově bílou, ale Robert mi řekl, že to uděláme takto a nakonec jsem za to rád.“

Bez větších problémů probíhala i fyzická příprava. „Jenom jsem na podzimních testech chytil nějaký kašel, a tak jsem odjel na soustředění do Anterselvy o něco později. Ale nebylo to nic vážného. Zůstali jsme tam pak s Adamem Václavíkem, který byl taky nemocný, v Anterselvě o něco déle, takže jsme si to nahradili.“

Pozitivně Kuba hodnotí i změny v přípravě. „Jezdili jsme víc ve vyšší intenzitě a to mi sedí. Rychlejší tréninky mám rád. Zařadili jsme i rychlejší tréninky na dráze. To beru taky jako pozitivní krok.“ A pak je tu příchod Ondřeje Moravce. „Ondra je cílevědomý, dokáže nás zkrotit, ale i pochválit. Jsem rád, že je zpátky v týmu. Neskončil tak dávno, takže má v živé paměti, co mu fungovalo a co ne. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení.“

Během přípravy zaměstnával Jakub Štvrtecký hlavu také studiem. Aktuálně je v druhém ročníku programu Sportovní specialista – duální kariéra vrcholových sportovců na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. „Tahle škola mě opravdu baví a doufám, že se mi ji povede i dodělat,“ směje se Kuba a jmenovitě zdraví děkana Michala Šafáře.

Jonáš Mareček: Věřím si a těším se na závody

Juniorský mistr světa z roku 2022 udělal v minulé sezóně běžecký progres a posunul si maximum ve Světovém poháru na 28. místo. Jeho výkony v předsezónních závodech naznačují, že by opět mohl mířit o něco výš.

„Z mého pohledu proběhla příprava ideálně, takže mám vysoká očekávání,“ netají se Jonáš Mareček. „Chvilkami jsem trochu bojoval s únavou. Když odtrénujete všechno a ještě něco navíc, tak toho máte dost. Vždycky je to o tom najít tu správnou hranici. Teď si myslím, že jsem v nejlepší formě, v jaké jsem kdy byl.“

A co říká Jony na změny v přípravě? „Obecně jsem velmi spokojený se změnami, které se udály. Samozřejmě je pořád co zlepšovat, ale věřím, že jdeme správným směrem. Obrovským plusem je z mého pohledu i přítomnost Ondry. Mě osobně svými radami hodně posunul a je mi oporou. Ví, co má říct, když mi to nejde, a jak mě motivovat.“

Nadcházející sezónu absolvuje třiadvacetiletý rodák z Nového Města na Moravě na lyžích norské značky Madshus, ke které přestoupil od francouzského Rossignolu. „Z části rozhodlo nové vázání Madshusu, které vnímám jako zajímavou inovaci. Líbí se mi, že se ta značka snaží neustále vyvíjet a nebojí se dělat odvážné kroky. Pak mi byla sympatická i lyžařská bota jako taková. Extrémně mi sedí. Vázání je stabilnější a celkově širší. Bota je tvrdší, mám s ní větší stabilitu a cit po lyži. Když jsem ji testoval na jaře v Sjusjøenu, tak mě nadchla. Po druhém dnu lyžování jsem věděl, že tohle chci. Mám i hezký vztah k Norsku a baví mě samotná značka a její hodnoty. Všechno do sebe zapadlo,“ vysvětluje Jony. Klíčový pro něj byl i návrat servismana Šimona Kubiny, který u německého týmu připravoval lyže Madshus pro Benedikta Dolla.

A co změny na zbrani? „Jenom jsem lehce změnil úchop na stojku. Já si potřebuju na něco zvyknout a pak už na to nesahat. Šest nul ze šesti položek jako při nominačních závodech jsem snad nikdy nedal. Je mi jasné, že chyby můžou přijít, ale teď si docela věřím, střílí se mi hezky a těším se na závody.“

Vítězslav Hornig: Shodil jsem váhu bouchačky

Vítězslav Hornig se mohl v minulé sezóně pochlubit úspěšností střelby přes 90 %. Ve stíhacím závodě v Ruhpoldingu získal svůj první bod do Světového poháru a v Oberhofu výrazně pomohl mužské štafetě k 6. místu. K ještě lepším výsledkům ho nepustil pomalejší běh.

V předsezónních závodem ovšem ukázal i běžecké zlepšení. „Neběhá se mi teď špatně. Věřím, že jsem na dobré cestě a progres bude pokračovat. Určitě se do toho podepsalo, že jsme na podzim zapracovali s profesorem Vítkem na úpravě váhy. Podařilo se mi shodit váhu bouchačky, takže zhruba 3,5 kilo, a skoro všechno v tucích. To si myslím, že na tom má velký podíl. A určitě i to, jak jsme trénovali. Spojilo se to dohromady,“ myslí si Víťa.

Jeho příprava se neobešla úplně bez komplikací. „V dubnu jsem si při fotbale nešťastně zlomil prsteníček na levé ruce. Díky bohu jsou doktoři u nás ve Vysokém nad Jizerou fakt machři, takže mi prst dali dohromady. I rekonvalescence probíhala poměrně rychle,“ popisuje jilemnický odchovanec.

„V květnu jsem najezdil spoustu hodin doma na rotopedu a od června jsem se zapojil do přípravy s týmem. Pak už jsem měl jenom jeden malý výpadek v srpnu a tři klíčová podzimní soustředění jsem zvládl bez jakýchkoliv úlev.“

Tomáš Mikyska: Koleno drželo, příprava nebyla 100%

Tomáš Mikyska přišel o podstatnou část minulé sezóny kvůli zranění kolene. Přesto dokázal na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě vybojovat 10. místo ve vytrvalostním závodě.

„Příprava byla určitě lepší než loni, ale ani letos nebyla 100%. Asi měsíc před letním mistrovství světa jsem prodělal covid. Vynechal jsem dva týdny a i pak jsem měl problémy s dýcháním, hlavně ve vyšší intenzitě. Koleno drželo, menší problémy se objevily až na soustředění v Oberhofu. Začalo mě bolet při rychlém tréninku na atletickém oválu. Od té doby jsme začali ještě víc cvičit a rehabilitovat. Podle doktorů je koleno v pořádku,“ uklidňuje fanoušky Mikys.

Potíže by mohl způsobovat uvolněný kousek menisku. „Loni mi ho přišili zpátky s tím, že jsem mladý a může se mi zahojit. Koleno mě teď úplně netrápí. Nejvíc ho cítím, když se zvedám z ležky. Proto jsem si našel jsem způsob, kdy se snažím zvedat spíš přes ruce. Po sezóně půjdu na magnetickou rezonanci a pokud by se potvrdilo, že je meniskus uvolněný, tak bych znovu absolvoval operaci a ten kousek menisku by mi ještě přišili,“ nastiňuje čtyřiadvacetiletý biatlonista.

Jinak u něj zůstává všechno při starém, včetně jeho zbrani. „Já mám ještě univerzální zbraň, která není dělaná přímo pro mě. Většina kluků má zbraň na míru, ale mě se z té univerzální zatím střílí dobře. Uvidím, třeba si taky příští rok udělám vlastní.“

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík, Reiko Kolatsk, Marek Ambrož

Článek Čeští muži si pochvalují změny v přípravě. Krčmářovi fungovalo tělo, Mareček vyměnil lyže se nejdříve objevil na Biatlon.