Češi a Pokljuka: Jak vidí dějiště mistrovství světa čeští biatlonisté?

Jestli mají čeští reprezentanti nějaký biatlonový domov, tak je to slovinská Pokljuka, kde každoročně tráví dlouhé týdny na soustředěních. Malebný areál v Triglavském národním parku je pro české barvy průlomový. Své první medaile tu získali Markéta Davidová, Eva Puskarčíková a Ondřej Moravec.

Všech deseti nominovaných na letošní mistrovství světa jsme se zeptali, jak vidí Pokljuku a jakou nejhezčí nebo nejzajímavější vzpomínku na ni mají. Přednost mají dámy.

Markéta Davidová: „Pokljuku mám spojenou hlavně s podzimem, protože jsme tu často jezdili na podzimní soustředění. Přijde mi, že už jsme tu jako doma. Měla jsem tu dobré i špatné závody. Nejde o mé nejoblíbenější středisko, ale není to ani tak, že bych to tu neměla ráda. Nemyslím si, že by tu byly tak těžké tratě. Tratě i všechno okolo mi přijde jako takový střed, jsou lehčí i těžší štace. Nejhezčí vzpomínky mám určitě na svou první medaili, kterou jsem tu získala. Bylo to strašně nečekané. Střílela jsem ve čtyřpoložkovém závodě jen za jedna, což pro mě bylo v té době něco neuvěřitelného.“

Lucie Charvátová: „Rozlišuju Pokljuku letní a zimní. Přijde, že v létě tu mám hory docela prochozené a proběhané. Nechtěla bych říkat druhý domov, ale je pravda, že času jsme tu na soustředěních strávili hodně. Ještě jsem to nestihla spočítat, ale myslím si, že by to mohlo dát tři až šest měsíců v kuse. Slovinci jsou k nám přátelští, Pokljuka má své kouzlo a je tu fajn. Ale asi to není místo, na které bych se chtěla odstěhovat. Rakouské nebo italské Alpy mám radši. Ještě mě napadá, že odtud pochází pažba mé bouchačky. Doufám, že když přijede do své domoviny, tak se otřepe z nezdarů a řekne si: Jó, tady jsem doma, tady mi to bude střílet pěkně. To bych si přála. A zima? Bohužel musím říct, že jsem tu zajela dobře jen jednou. Mohlo to být i tím, že jsme sem vždycky přijeli a závodilo se třetí, čtvrtý den, s čímž ve vyšší nadmořské výšce bojuju. Nejpěknější zážitek mám hned z prvního roku, kdy jsem tady jela svěťák. Tehdy se nám tu celkově dařilo. Skončila jsem sedmnáctá ve sprintu a byla jsem až čtvrtá nejlepší Češka. A to samé ve stíhačce, ve které jsem byla patnáctá. Loni předělali tratě, s čímž úplně nesympatizuju. Je tu na mě dost zatáček a já jsem taková míň obratnější.“

Jessica Jislová: „Dřív jsme sem často jezdívali a musím říct, že už jsem byla Pokljuky trochu přejedená. Ale mám radost, kolik je tu projetých tratí i mimo ty závodní. Stejné to bylo i na soustředění před sezónou a tím si u mě Pokljuka svou pozici hodně vylepšila. Teď je pro mě toto středisko takový zlatý střed. Jenom doufám, že tu bude krásně, protože zatím hlásí déšť a to bylo asi nebylo úplně dobré. Pamatuju si, když jsme tu byli ještě s juniorskou reprezentací na soustředění a to nám přes noc napadl asi metr sněhu. Naštěstí jsme měli další den volno, protože bylo tolik sněhu, že ani nešlo rolbovat. Šli jsme místo toho bobovat nebo sáňkovat a stavili jsme iglú. To bylo fajn.“

Eva Puskarčíková: „K Pokljuce mám docela pozitivní vztah, i když jsme tu někdy byli na soustředěních dlouho a lezlo mi to krkem. To už jsme tu znali každý strom. Zajela jsem si tu první pódium a první desítku, takže mám na tohle místo hezké vzpomínky. Ta medaile byla tenkrát docela nečekaná. Do poslední střelby jsem byla někde osmá devátá, pak jsem se tam vyloupla a bolelo to až do cíle. Tratě tu byly vždycky náročné, ale po té úpravě jsou tu možná trochu mírumilovnější sjezdy. Pokud tedy budou dobré podmínky. Kdyby byla ledovka, tak by nám ani tohle nepomohlo. Možná mi tu přijdou některé zatáčky z kopce drsné pro kontaktní závody. Na to jsme poukazovali už loni, bohužel se nic nezměnilo. Pokud se tam budeme valit ve 30 lidech, tak to bude nic moc.“

Tereza Voborníková: „Pokljuku mám spojenou s dobrým jídlem, sluníčkem a celkově příjemným počasím. Mám to tu ráda. Už loni jsme měli na nových tratích juniorský IBU Cup, takže jsem si je vyzkoušela. Nic jednoduchého to není. Myslím si, že ty předešlé tratě byly jednodušší. Teď jsou hodně technické a náročné. Na Pokljuce jsem jela své první juniorské mistrovství Evropy. Startovala jsem jako poslední, brutálně chumelilo a já si spletla cestu do cíle. Zamířila jsem opět na střelnici a musela se vracet. Loni jsem tam zase jela svého prvního singla a byla to katastrofa. Nejsou to úplně pěkné vzpomínky, ale prostě je mám.“

Mikuláš Karlík: „Je to tady taková samotka, všude daleko. Líbí se mi tu, jen je tu specifická střelnice. Není to na ní sranda. V jiných vysokohorských střediscích se mi nestřílí tak těžce jak tady. Výška je tu na střelnici fakt znát. Nové tratě mi přijdou možná i zajímavější než ty předešlé. Závody jsem na nich ještě nejel, každopádně vypadají hodně přísně. Nebude to jen tak. Když jsem tu byl na juniorském mistrovství Evropy, tak nám tu zničehonic spadly dva metry sněhu. Pamatuju si, že jsme tu tenkrát vyváleli Mikyse na narozky ve sněhu. To bylo dobrý.“

Michal Krčmář: „Když se řekne Pokljuka, tak mě napadne hezké počasí a občas od sluníčka trochu mokřejší tratě. Mám to tady rád, vždycky jsem tu rád závodil a jezdil na soustředění. To se nemění. Pokljuka patří mezi má oblíbenější závodní místa a myslím si, že jsem tu zajel i pěkné výsledky. Asi to nebyl úplně top výsledek, ale párkrát jsem se ochomýtnul kolem desítky. Jsem rád, že se tu koná mistrovství světa. Asi jsem měl radši starší tratě. Ani by mi nevadilo, že jsou nové tratě obtížnější. Proto trénujeme, abychom to zvládali. Spíš mi přijdou přehnané některé zatáčky. A nejlepší vzpomínka? Před šesti lety jsem tu vyjížděl do stíhačky z 35. místa a vyhrál finiš o 15. místo. Byl to můj prvotní průlom do širší světové špičky. Když sem přijíždíme, tak se mi vždycky vybaví ten dojezd.“

Ondřej Moravec: „Kolik jsem na Pokljuce strávil dní, to musí být šílené číslo. To se podle mě dohromady šplhá přes jeden celý rok. Zažil jsem tu dobré i špatné závody. Soustředění, která šlapala jako blázen, ale i problémy. Když jsme sem začínali jezdit, tak jsme bydleli v relativně novém hotelu přímo na stadionu. Měli nějaký problém s vodou. Když se tam v létě pásly krávy, tak do spodní vody prosakovaly jejich výkaly a my z toho měli šílené střevní potíže. Těch zážitků z Pokljuky je spousta. Jednu chvíli jsme tu byli jako doma. Mám to tu rád hlavně v zimě. V létě ta kolečkovka není kdovíjaká, trénink je monotónní. V zimě, když je sníh, jsou podmínky super. Pamatuju si tu závod, ve kterém jsem skončil druhý. V posledním kole za mnou jel Fourcade a na tiskovce si pak stěžoval, jak toho má dost, že program je strašně náročný. Přitom tam seděli lidé, kteří odjeli stejný počet závodů jako on. Spíš byl znechucený. Plánoval, že mě suše předjede, ale to se tak úplně nestalo.“

Jakub Štvrtecký: „Závodil jsem tu jen na juniorské Evropě. To jsme tu dojeli s Terkou Vinklárkovou čtvrtí v singl mixu, to byl celkem pěkný výsledek. Mám to tu docela rád. V létě tu jsou super hory, vylezli jsme třeba na Triglav nebo Viševnik. Akorát jsem tu z místní vody loni na soustředění onemocněl. Měl jsem střevní potíže a to si taky dobře pamatuju, s tím mám taky Pokljuku spojenou. Ale převládají dobré věci, je tu opravdu pěkná příroda. Na nových tratích jsem ještě nezávodil, ale očekávám, že budou těžké. Nadmořská výška je tu cítit a ten dlouhý táhlý kopec vzadu nebude nic jednoduchého. Loni jsem byl v Lenzerheide, když se tu závodilo, tak úplně nevím, co čekat. A možná je to tak lepší.“

Milan Žemlička: „Vybaví se mi Hotel Center, kde jsme každý rok minimálně třikrát na soustředění a s tím spojené docela fajnové jídlo. A výjezdy na kolcích z Bledu nahoru na stadion, které jezdíme v přípravě. Byl jsem tu na mistrovství Evropy juniorů i na IBU Junior Cupu. Na těch nových tratích jsem ještě nezávodil, ale nemyslím si, že by se tak dramaticky změnily. Upravili i příjezd na střelnici, ale pořád je klesavého charakteru. Jinak je na Pokljuce hezky. Vždycky tu jsou mraky sněhu a dobrá lyžovačka.“

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík

Článek Češi a Pokljuka: Jak vidí dějiště mistrovství světa čeští biatlonisté? se nejdříve objevil na Biatlon.