O souznění dvou biatlonistek. Vysmátý rozhovor s Evčou a Makulou

Povídání s Evou Kristejn Puskarčíkovou a Markétou Davidovou nám komplikovaly pravidelné výbuchy smíchu obou respondentek. U kulatého stolu v jídelně hotelu Ett ve švédském Östersundu jsme probrali přípravy na Vánoce, zrod velkého biatlonového přátelství, koně i cíle na léto.

Ideální dárek pro Evču a Makulu

Makulo, co jsi měla dneska ve svém adventním kalendáři?

M: Jenom dobrůtky.

Takže ses podělila s Evčou?

M: Ne. Byly moc dobré na to, abych se podělila. Čokoládová tyčinka a nějaké bonbóny. Ty jsem ještě neotevřela, o ně se možná podělím.

E: Makulu dneska čeká Bertíkova fazolka. Já měla včera, dneska je na řadě ona.

M: Určitě si vytáhnu nějakou hnusnou.

To jsi dostala od někoho z Italů, že Evčo?

E: Od Dominika Windische. Ví, že mám ráda Harryho Pottera, tak si na mě vzpomněl.

Už máte nakoupené dárky?

E: Asi z 95 %.

M: Utratily jsme tady tolik peněz, že už to stačí.

E: Nakupujeme po obchodech tady ve Švédsku, ale i po internetu a pak to necháváme posílat domů.

Budete si dávat jedna druhé dárky?

E: Jestli bude Makula hodná… 

M: Mám to připravené, ale uvidíme, jestli si to zaslouží.

Co by byl ideální dárek pro tu druhou?

M: Koupila bych jí něco harroušovského nebo avengerovského. Nějaká taková blbost ji potěšila nejvíc.

E: Pro Makulu? Kůň, to je jasné. Toho by měla nejradši. Už ho mám ustájeného v kóji v paneláku.

Zbyly na sebe

Evča říkala, že je u vás pořád veselo. Co to znamená?

M: Rády se smějeme.

E: A bereme život s nadhledem. Klidně si uděláme srandu samy ze sebe a dokážeme si najít vtípky v každém tématu.

Proč zrovna vy dvě jste si tak sedly?

M: To nevím, Evča si mě tak nějak vybrala.

Jak ten výběr probíhal?

M: Neměla na výběr, já jsem na ni zbyla. Kdybych byla čúza, tak má stejně smůlu.

E: Řekla bych, že jsme si na sebe zbyly vzájemně.

Dokážete se na sebe někdy naštvat? Jak to vypadá?

E: Já jsem na Makulu nebyla naštvaná nikdy.

M: Občas máme nějakou vnitřní nepohodu, ale to spíš ta dotyčná mlčí a nekomentujeme to.

Co by se stalo, kdyby jedna odjela… 

M (přeruší otázku): Já bych tady umřela. Zhroutila bych se, co bych tu dělala? Asi bych taky musela jet domů, hodila bych se marod.

To se ještě nestalo, že by jedna z vás musela odjet?

M: Ne, jen minulý rok jsme bydlely odděleně, když jsme byly v Hochfilzenu hned po sobě nemocné, ale pak jsme se zase sestěhovaly.

E: Makula mi v létě vyhrožovala: Ne že budeš zase nemocná.

Trávíte spolu čas i mimo soustředění a závody, nebo už by to byla velká ponorka?

E: Není moc kdy, protože Makula tráví dost času ve škole. Ale je to člověk, se kterým se ráda sejdu kdykoliv, když ten čas bude.

M: Kolikrát, když máme individuální tréninky, tak jdeme stejně společně.

Jak daleko od sebe bydlíte?

E: Kilák?

M: Máme spočítané, že k jabloneckému bazénu to máme obě asi osm minut. Takže když obě vyběhneme ve stejný čas, tak se potkáme právě tam.

Co byste si jedna od druhé vzaly? Nějakou vlastnost?

M: Tu čistou duši, která má pořád potřebu někomu pomáhat a myslí spíš na druhé než na sebe. To bych potřebovala.

E: Já obdivuji Makulinu vůli a zarputilost. Já jsem v tomto trochu flink a zeflák, co se týká třeba školy.

Trochu zákeřná otázka: Je nějaká vlastnost, která vám na té druhé vadí?

E: Mně přijde, že není žádná vlastnost, která by mi na Makule vadila… Jo, Makula říká, že když mám migrénu, tak to na mě pozná. Nebo že pozná, že to na mě jde, že začínám být trochu nevrlá.

M: Ale to máme asi obě, že jsme někdy trochu nepříjemné, to je normální.

Kdo má častěji telefon v ruce?

M: Je to jedna jedna.

E: I když Makula teď docela šlape do školy, hodně se učí. Takže vedu já.

Společně na koních

Evčo, jezdila jsi už na koni?

E: Jo, Makula mě loni vzala. Bylo to komické, vypadala jsem jak pytel brambor.

M: To musím potvrdit. Měla kolem pasu bidon. Ptala jsem se jí, jestli si ho nechce sundat. Prý né, že s ním má větší pocit bezpečí. 

E: Kdybych někde spadla, tak jsem zpevněná.

M: Bidonem kolem pasu.

E: Když dala Makula toho koně do poklusu, tak to bylo šílené. Nevím, jestli jsem trpěla víc já, nebo ten kůň.

Ty jsi, Evčo, vyhlášená svým smyslem pro bezpečnost. Snažíš se to předat Makule?

E: Hned jsem se jí ptala, jestli má helmu a páteřák na koně. Šla jsem kolem něj a říkala: Jé, to je hezký, máš to? A nemá.

M: Měla bych to mít. Evča je občas taková maminka.

Na kterém koni Evča jela? Na tvé Shellině, Makulo?

M: Bylo nás víc, třeba i Anička Tkadlecová. Ta byla na Sidovi a Evča právě na mé oblíbené Shellině.

A svezla tě Evča na motorce?

M: Ne, ještě ne.

E: Já bych se ji ani neodvážila vézt. Jednak jsem letos ještě ani nebyla, neměla jsem čas. A rozhodně bych si netroufla někoho vézt.

M: A já se zase bojím, takže bych s ní na motorku asi ani nesedla.

E: Taky jezdím nerada jako spolujezdec u kohokoliv.

M: Ale rybařit mě ještě nevzala. Nějak se to nesešlo.

A ty bys chtěla jít rybařit?

M: Nevím, já jsem ještě nikdy nerybařila.

Shodnete se na hudbě, která hraje na pokoji?

E: Pouštíme si písničky podle nálady.

M: A většinou to střídáme. Někdy hraju já, jindy Evča a pak máme společný playlist, který dělá Jessica a posloucháme ho všichni.

E: Většinou nám v pokoji hrají párty hity, aby nás namotivovaly.

Máte nějakou svou společnou oblíbenou písničku? To páry mívají.

E: Nám se ty písničky mění. Když se nám nějaká líbí, tak hraje klidně pětkrát za den. Na podzim to bylo třeba Dělám stojky od Bereniky Kohoutové.

Telepatie funguje

Co jste si řekly, když jste viděly startovku sprintu, kde jste jely hned za sebou?

M: My jsme obě dvě doufaly, že ta druhá pojede za tou první. Já jsem doufala, že pojedu za Evčou.

E: Mně to pomohlo. Byla jsem za ni ve druhém kole vděčná.

Když jsi projížděla cílem, Evčo, tak ses usmívala.

E: No, věděla jsem, že je na tom Makula hodně dobře, když už jsme vyjížděly po té stojce.

Řekly jste si aspoň ahoj, když jste se na trati potkaly?

E: My jsme tak funěly vedle sebe. V tu chvíli jsem nemohla popadnout dech, abych jí cokoliv řekla.

M: Já jsem to taky nezvládla.

E: My jsme spolu souzněly v myšlenkách. Netřeba slov.

M: Telepaticky.

Takže u vás funguje telepatie?

M: Jo, občas mi Evka na trénink automaticky ohřívá vodu. Já bych se na to vyprdla.

E: Ona by si totiž pití vůbec nepřipravila, nebo by si vzala vodu z kohoutku. Nepřenesla bych přes srdce, kdyby pila studenou vodu.

Když jste spolu na tréninku vedle sebe, máš Evčo pocit, že ti to pomáhá?

E: Určitě mi to pomáhá. Vždycky jsem ráda, když se můžu za někým dotahovat.

M: Mně taky. Často jezdíme s Evčou dokolečka kolem střelnice a střílíme společně vedle sebe.

E: Snažíme se to kombinovat. Makula si mě třeba vezme na nějaké rychlejší úseky a já ji na střelnici.

Takže se dá říct, že Evča zrychlila díky Makule a Makula střílí líp díky Evči?

M: Může to být jeden z faktorů.

Róby a podpatky

Pozorujete, jak se trenéři Egil a Jiřík sehrávají?

E: Já úplně vidím, jak ta symbióza vzrůstá. Fakt. Časem čím dál víc. Jednak se znají dýl a také se snižuje jazyková bariéra.

Celkově z vás jako z týmu čiší pohoda.

E: Myslím si, že atmosféra byla vždycky dobrá. Ale teď se dokážeme všichni zasmát, když jedeme nějakou konverzaci v angličtině. Už se to nemusí překládat.

Jak těžké pro vás bylo zvyknout si na zahraničního trenéra?

E: Trvalo, než se člověk rozkoukal a našel slova, která potřebuje. Mně ten Egil strašně pomohl v tom, že jsem se rozmluvila. Už se nestydím mluvit se sportovci z jiných zemí. Dřív jsem jen tak kuňkala.

Makula natrénovala na tiskovky.

M: No to nevím. Na to se snad ani natrénovat nedá.

Na soustředěních jste začaly tradici společenských večerů. Čí to byl nápad?

E: To se vyševelilo někde na tréninku

M: Jess přišla s nápadem a Evka ho ještě vyšperkovala.

E: Bavily jsme se o tom, že nemáme žádnou příležitost se hezky obléknout. Tak Jess nadhodila, že by to šlo třeba na soustředění.

M: Že bychom se mohly vždycky jeden den hezky obléknout. Evča to vyhrotila tím, že bychom si mohly vzít róby a podpatky.

E: Pak jsme vymyslely, že by to mohly být tematické večery.

Kdo má lepší vkus na oblékání?

E: Makula! Já si nekoupím nic, aniž by mi to neschválila Makula nebo moje ségra.

M: To bych neřekla.

E: Ale jo jo.

M: Ptá se, to jo.

E: A co z toho? A tohleto jde k sobě, nebo nejde? Je to můj módní guru.

M: Já myslím, že se Evča dokáže obléknout hezky i sama. Spíš se u mě jen ujišťuje.

Už máte outfity na závěrečnou párty v Oslu?

E: Ještě čekám, jestli mi ho Makula schválí. Nebo jestli to mám poslat zpátky, aby se za mě nestyděla.

Na cíle není čas

Jaké si kladete cíle do sezóny?

M: Nemám.

Očekávaná odpověď. Tak co cíle na léto nebo tak celkově?

M: My nemůžeme mít cíle na léto, pořád trénujeme.

E: My nemáme čas na nějaké cíle. Ale chtěla bych dodělat tu školu, ještě dva roky.

M: Já bych si chtěla udělat licenci na koně, takový řidičák na koně. Můžu s tím jezdit na závody, ale hlavně bych si pak mohla udělat cvičitelák. Je to jako u sportu, kde je také lepší, když má trenér školu.

E: Mám spousty věcí, které bych se chtěla naučit nebo na ně mít čas. Třeba kurz šití, to by se mi líbilo. Už to říkám dva roky, ale prostě na to nebyl čas. Baví mě ruční práce, třeba háčkování, pletení.

M: Mně minulý rok upletla rukavice.

A co vyrobíš Evči ty, Makulo?

E: Mně plete copy. Neumím se česat.

M: A linky na oči jí občas dělám. Mně ruční práce moc nejdou.

A poslední otázka: Nezdá se vám, že se sbližujete i vizuálně?

E: To je, jak se říká, že se psi začínají podobat na páníčky.

M: Evča tady na tréninku měla cop dolů a čepici a mně připadalo, že vypadáme totálně stejně. Viděla jsem v ní sebe.

---

Podívejte se i na náš mikulášský speciál s Evčou a Makulou:

Karel Halberštádt, Petr Slavík
Foto: Petr Slavík

The post O souznění dvou biatlonistek. Vysmátý rozhovor s Evčou a Makulou appeared first on Biatlon.