Jan Campbell: Ping-pong v době post-rouškové

Ping-pong, v češtině stolní tenis, hovorově pinec, čínsky 乒乓球, v českém přepisu -pching-pchang čchiou je bezkontaktní míčový sport hraný s pálkou. Vyvinul se ze společenské hry přivezené kolem roku 1880 z Číny do Británie. Stolní tenis a ping-pong bývaly různé názvy pro stejný sport. V zásadě šlo o rozdíl pouze ve jméně. Ping-pong byl hovorovější název, stolní tenis název profesionálnější. Na počátku 20. století došlo k registraci názvu ping-pong v USA a ve Velké Británii. Od roku 2011 se hraje mistrovství světa v ping-pongu, nejrychlejším a velice komplexním sportu, podle odlišných pravidel než stolní tenis. Kromě fyzických předpokladů a úderové techniky v ping-pongu záleží též výrazně na psychice, schopnosti soustředění a taktické vyspělosti hráče. Celosvětově patří k absolutně nejrozšířenějším sportům na závodní i na rekreační úrovni. Na ní lze pinec provozovat, podobně jako národní a lokální politiku i při nevelkých nárocích na fyzickou kondici. Zlatá éra československého stolního tenisu začala v roce 1932. Tenkrát mužské družstvo v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou medaili z mistrovství světa a jako první tak narušilo maďarskou hegemonii. Následovalo 20 úspěšných let, přerušených druhou světovou válkou, během kterých bylo Československo světovou ping-pongovou velmocí (spolu s Maďarskem, Anglií a USA). Československo postupně získalo 29 zlatých medailí z mistrovství světa. Přiznivci sportu vědí, kdo byl Bohumil Váňa, Marie Kettnerová nebo Ivan Andreadis. ping pong Promo článek:  Promo článek

číst dál