Byznys monopoly řeší, hokej ne. NHL vládne všem a Česko míří do ústraní

Skvělou zprávou posledních let je, že z firem nejbohatších Čechů lze dělat byznys s globálními ambicemi i dopadem. Naopak v národem milovaném hokeji začíná platit, že kdo nezamíří do fenoménu NHL, ten zaostává. To není slibná zpráva před příští olympiádou ani pro delší sportovní výhled.

Monopoly škodí, oligopoly též. Tedy pokud je řeč o vlivu na trhy. Jeden monopol naopak doslova ladně bruslí vpřed. Skládá se ze tří písmen a můžeme jej s hravostí přetvořit na Nejlepší Hokejovou Ligu.

Důkazy právě přišly ze Skandinávie. Skončené mistrovství světa vyhrál tým Spojených států, složený jen z hráčů NHL, tedy až na dvě výjimky v podobě mladíků z univerzit (třetí gólman a útočník spíš do počtu, sbírající zkušenosti). Tedy ten tým, který Česku zničil plány ve skupině po jasné výhře 5:2.

Z turnaje pak české mužstvo kolem Davida Pastrňáka – superhvězdy NHL – vyřadilo ve čtvrtfinále domácí Švédsko, „pro změnu“ po totožném skóre 5:2. Švédové dali do kupy 22 hráčů NHL, což je na standardy světového šampionátu mimořádné, nezvyklé číslo.

Jistě dál platí, že pokud se někdo z Čechů dostane do vysokých pater Mety, Alphabetu, Open AI nebo, pokud budeme hodně fantazírovat, saúdskoarabského Aramca, dělá byznys v maximálním globálním měřítku. Ale pak jsou tu PPF, EPH, KKCG, CSG: zkratky, které představují lákadlo i pro zahraniční talent. Byznysová impéria s přesahem. Vrátit se do vlasti za adekvátní nabídkou z těchto vod láká čím dál víc lidí.

Pokud ale hledáme přesnější hokejové paralely, je namístě spíš srovnání s globální vědou. Čest výjimkám, leč kdo má nejvyšší vědecké ambice, míří z Česka na Oxford, Cambridge, MIT či do Singapuru. A tím jsme opět u světa puků a hokejek.

NHL jako by představovala síť elitních vysokých škol zkoncentrovanou pod jednou střechou. Jako by každý ze 32 celků byl „hokejovým Oxfordem“, kde prostřednictvím nekončícího studia, hledání nových cest, dřiny a vlivem konkurence rostete a rostete.

„Spočítejte si, kolik hráčů měli z NHL. Až jich budeme mít stejně jako soupeř, tak to bude souboj rovný s rovným. Ale když se měří evropští hráči s těmi z NHL, není to padesát na padesát. To se na mě nezlobte, tak to je,“ řekl český kouč Radim Rulík po vyřazení z turnaje pro iSport.cz.

Čím to? Mimo jiné servisem okolo týmů, nesrovnatelným s čímkoli v hokejovém světě. A také zmíněnou konkurencí. I odborníci uznale zírají na to, jak talentovaní mládenci v zámoří využívají od raného věku rad osobních koučů a trenérů dovedností, jak zdokonalují bruslení.

A jak jsou nejlepší hráči dneška rychlí: nejen pohybem na ostrých nožích, ale také prací s hokejkou – a rychlostí myšlení.

Někdy úřaduje štěstí

Tady se sluší dodat, že na každé pravidlo najdete výjimku. V tom se hokej a sport obecně od byznysu či vědy liší: skutečně lze jeden zápas, ba snad i jeden turnaj vyhrát, i když nejste nutně nejlepší. Sport je úžasný živoucí organismus, v němž hrají své party semknutost hráčů, obětavost i prachsprosté štěstí (či smůla). Jen mu musíte, slovy klasika, umět jít naproti.

I při budování firem nebo významných vědeckých objevů výše napsané vstupuje do děje, ale půjde o jednotlivosti na dlouhé cestě, do jejíhož cíle dorážejí ti objektivně nejschopnější.

Takovou výpravu urazila i NHL. Můžete namítnout, že Kanada napěchovaná superhvězdami vypadla na MS senzačně ve čtvrtfinále s Dány. Je to nepravděpodobné, ale možné. Ale v dlouhodobém horizontu má Kanada (USA, Švédsko, Finsko) neskonale lepší hráče, protože se tuží v zámoří.

To je pro Česko, kde hokej stále dokáže rozdmýchat vášně, špatná zpráva hlavně před olympiádou, kterou v roce 2026 hostí Milán. V této sezoně třeba hráli NHL pravidelně jen tři (!) čeští obránci. Skutečně hvězdný status má kromě Pastrňáka jen Martin Nečas, těsně pod nimi jsou Tomáš Hertl a aspoň jeden zadák Filip Hronek. To, kulantně napsáno, není mnoho.

Úplně jiná liga

Jelikož se po dvanácti letech vracejí zástupci NHL na olympijský turnaj, najednou se vyjevuje, jak Česko v mezinárodní hokejové konkurenci spadlo. A že si Nejlepší Hokejová Liga hraje svoji vlastní soutěž. Když pod pěti kruhy v posledních dvou případech NHL chyběla, měl hokej výrazně nižší úroveň.

Přitom taková dominance jedné soutěže nemusí být vždy pravidlem. Jedním z nejúžasnějších sportovních příběhů dějin je takřečený Dream Team, výběr amerických basketbalistů na olympiádě v Barceloně 1992. Michael Jordan a spol. tehdy školili soupeře jako při střetu profesionálů se staršími žáky, čímž NBA získala status absolutní smetánky, v níž najdete čaroděje s míčem.

Mezitím se ovšem kyvadlo basketbalových dějin pootočilo. Tým USA je na olympiádách pořád největším favoritem, pořád na nich vítězí, ale čím dál víc se nadře. Loni ve finále v Tokiu přetlačili Američané těsně Francii, která měla ve dvanáctičlenném kádru jen čtyři borce z NBA. Stejné číslo platilo u bronzových Srbů (ti trápili USA po tři čtvrtiny semifinále) i u čtvrtých Němců.

To je v hokeji něco nepředstavitelného. Stříbro na MS brali Švýcaři, kteří nestáli čistě na zámořských jménech – jenže právě v tom se světové šampionáty liší, neboť na nich neskládáte nejlepší možná mužstva, ale mužstva složená z nejlepších dostupných hráčů.

Na nejvyšší úrovni se naopak zrodil monopolistický princip: Kdo je nejlepší, hraje v NHL. Že někteří Češi po návratu do Evropy tvrdí, že nebyli ve správný čas na správném místě, míněno ve správném klubu? To je spíš postesknutí. Osobní zklamání je pochopitelné, ale oni se prostě neprotáhli sítem.

Na turnaji nejužší elity, tedy i na příští olympiádě, si velmoci své kádry poskládají jen z nejšikovnějších a nejrychlejších. Z nejprověřenějších. Z nejodolnějších.

Z takových, jakým je David Pastrňák, jenž si zaslouží velký respekt za to, že vstoupil do hokejového panteonu. Ale Kanada, USA, Švédsko a vlastně už i Finsko v kádru budou mít dvacet elitních hráčů v poli.

Jelikož v tomto ohledu žádný antimonopolní úřad nevznikne, české šance nejsou a nebudou velké. Zlepší se jen tehdy, když bude mít víc našinců u svých klubů napsána tři magická písmena NHL a ještě v tomto nesouměřitelném hokejovém divadle budou získávat čím dál výraznější role.

The post Byznys monopoly řeší, hokej ne. NHL vládne všem a Česko míří do ústraní appeared first on Forbes.