Sníh je přece taky voda

„Úterý dopoledne, venku hnědo až zeleno a tady si jedů dvě děcka s běžkama...“ pomyslela si jistě spousta lidí, které potkali Dziadkovi cestou v MHD. Nepřipadala jsem si úplně v pořádku, ovšem obavy ze mě spadly v Novém Městě na Moravě.

Auto plné soběšičáků, Šamana a Adama dorazilo úspěšně na místo. Zpočátku se projevila různá připravenost členů výpravy. Avšak časem jsme se relativně sladili a bylo to dobré. Dokonce se k nám přidali i Božka a Tonda Němcovi. Pozdravili jsme se i s jejich rodiči. Zajímavá pozorování jsem vyvodila na někdy až exotických stylech ostatních. Adam profesionál, Mara na klasiku, Ondra trénoval bruslení a Bořek si jel tak nějak svoje. Nechyběly i občasné pády, až na mě tedy, poněvadž moje běžky by se myslím daly využít klidně i ke sjezdovému lyžování. Po druhém kole někdo porodil ideu, že když už jsme ti kánoisti, tak bychom měli zvládnout jeden okruh soupaž. To byla panečku zábava. Hlavně do kopce.