Empuriabrava 16.-24.2

,,No, to jsem zvědavá jak takovou váhu donesu až na loděnici.“ Taková slova jsem pronesla doma při pohledu na velkou hromadu věcí (jejíž ¼ tvořilo jídlo). Ale nedalo se svítit. I přesto jsem nakonec zvládla svá zavazadla dopravit autobusem až na místo srazu, naši loděnici, odkud jsme se já, Božka, Vojta a Roman měli vydat na cestu do španělské Empuriabrava. Adam jakožto člen seniorské reprezentace přijel do Španělska o týden dřív.