Rozhoduje síla. Basketbal žen už se blíží mužskému, říká dlouholetá trenérka USK – Sportsweek.org
Basketbal
Přidat novinku
Zprávy

Rozhoduje síla. Basketbal žen už se blíží mužskému, říká dlouholetá trenérka USK

014

Rozhoduje síla. Basketbal žen už se blíží mužskému, říká dlouholetá trenérka USK; Zdroj foto: ČTK

Proč vedly vaše trenérské kroky z Valencie v roce 2012 do pražského USK?

Rok 2011 byl v tomto španělském klubu černou můrou mé kariéry. Po velkých neshodách s tamější manažerkou jsem se s Valencií nerozloučila v dobrém. Potom jsem několik měsíců v Bratislavě trénovala děti a když o mě projevil zájem USK, tak jsem nabídku velice ráda přijala. Bylo to pro mě vysvobození a oázou pohody. Navíc šlo o srdeční záležitost, neboť v letech 1972 - 1979 jsem během své hráčské kariéry oblékala dres tohoto klubu, tehdy pod názvem VŠ Praha.

Jaké byly před deseti lety celkové podmínky v USK v porovnání s předchozími zahraničními kluby, v nichž jste působila?

USK už tehdy měl a stále má jednu velkou přednost: stabilizaci bez nějakých výkyvů. Po celá léta byl finančně zabezpečený, takže když máme o někoho zájem, tak to do jeho příchodu dlouho netrvá. Je to ta nejlepší vizitka už zmíněné stability a všestranně velice dobrých podmínek.

Co všechno se v této oblasti za těch posledních 10 let změnilo?

Když jsem do USK přišla, tak mým záměrem bylo dostat se se svými svěřenkyněmi do play off Evropské ligy. První sezonu se to ještě nepodařilo, ale v dalších letech už pokaždé. Většinou byla spokojenost s postupem až do závěrečné finálové čtyřky a v roce 2015 dokonce z titulu. Pokud jde o podmínky, tak ty se změnily jen nepatrně. V hale mám všechno, co pro kvalitní přípravu potřebujeme. Finanční problémy během mých deseti let vnikly jen velice malé a ani během covidu je nikdo téměř vůbec nepocítil.

Jak složité bylo zvládnout řetěz hráčských změn, včetně zahraničních basketbalistek?

Už jsem si zvykla, že pracujeme v jakési mezinárodní společnosti, ale stále se nám daří udržovat týmového ducha. Už čtvrtou sezonu jsou u nás spokojené dvě Američanky, stejně jako to byly dvě Chorvatky a v současnosti jedna Ukrajinka, Španělka či Slovinka. Dorozumívacím jazykem je angličtina, která českým ani zahraničním hráčkám nedělá problémy. Nemohu sice třeba po Španělce chtít, aby se pokoušela mluvit náročnou češtinou, která je mnohem bližší slovanským jazykům. Ale nutím ji třeba k tomu, aby aspoň při příchodu do haly řekla vrátnému česky "Dobrý den" (smích).

Jaký je rozdíl mezi zahraniční scénou kdysi a dnes?

Veliký. V Evropě je v posledních letech hodně Američanek, které získávají snad ve všech evropských zemích cestovní pas za pouhé dva týdny. Například v Jekatěrinburgu hraje pět basketbalistek z USA. Mimochodem v tomto klubu už není skoro žádná ruská hráčka. Kvalita celků z Euroligy šla nahoru, často rozhoduje síla, s níž se ženský basketbal blíží k mužskému.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Především to, že v 67 letech už deset let trénuji v Evropě uznávaný tým. Čím jsem starší, tak si pak při setkání s bývalými hráčkami velice cením jejich krásných vzpomínek a děkování za nádherná léta, které jim pomohly i v dalším životě. Z výsledků je to pak jednoznačně pět titulů v Eurolize. Po dvou v Ružomberoku a Moskvě a jeden už zmíněný před šesti lety s USK.

Můžete naopak prozradit největší zklamání za těch 10 let?

Je to sport, takže jsou za mnou velká i malá zklamání, stejně jako vysoké porážky i velice těsné. Třeba ve středu jsem s děvčaty musela spolknout hodně hořkou pilulku po úvodním utkání Euroligy ve francouzském Montpelliér. Porážka o jediný bod vždy mrzí a navíc tentokrát byla nespravedlivá. Půl vteřiny před koncem španělská rozhodčí odpískala faul, který faulem nebyl a navíc to bylo přesně 0,6 vteřiny před koncem, kdy už sudí píšťalku nepoužívají. Avšak ani takovéto hodně smutné porážky mě nezlomí, ale naopak motivují do další práce. Platí i na loňský ročník Euroligy, kdy náš tým poprvé pod mojí taktovkou nepostoupil do play off.

Do letošní sezony jste vstoupili bez dlouholeté kapitánky a opory Kateřiny Elhotové. Jak to pro vás velká ztráta?

Obrovská! Bylo na ni za každých okolností stoprocentní spolehnutí, stala se z ní osobnost. Výborně bránila, skvěle střílela, měla kombinační schopnosti. Zdobila ji příkladná tréninková morálka, v kabině rozdávala radost i získané zkušenosti. Bez nejmenší nadsázky mohu říci, že patřila mezi nejzářivější evropské hvězdy. Z rodinných důvodů se rozhodla zatím jen přerušit závodní činnost, takže třeba se k nám ještě vrátí. Chybí mně moc.

Ve středu jste tedy nový ročník Euroligy zahájily těsnou porážkou ve francouzském Montpelliér. Jaký je váš cíl pro sezonu?

Tím prvním je postup do play off, což znamená skončit v jedné ze dvou osmičlenných skupin do čtvrtého místa. Favoritem je Jekatěrinburg, ostatní celky jsou vyrovnané, takže mohou rozhodovat maličkosti.

Загрузка...

Comments

Комментарии для сайта Cackle
Загрузка...

More news:

Read on Sportsweek.org:

Ostatní sporty